nebyli jako on tak zkaženi.

Pak Judášovi dědicové jsú, kteříž dar boží duchovní prodávají, řkúc řečí neb znamením někakým: „Co chcete mi dáti, a jáť vám kostel posvětím, mši odslúžím, rozhřeším, okřtím, biřmuji, tělo boží dám, k faře i k biskupství stvrdím.“ A o těch psáno jest: „Prodavači jako sluhu Ducha svatého prodávají a ovšem Judášovi zrádci, jenž jest Krista prodal, připodobněni jsú.“ Ó, co jest toho plemene. Onen se prodává na penězích mši zpievati, onen kázati, onen, jakož řečeno, jiných posvátných věcí dávati. A tací jsú horší v některých kusích než Judáš zrádce. Jakož Parisiensis die, že Jidáš zrádce tajemně prodal jest pravdu a velikým lidem a v těle smrtedlném. Ale svatokupci činí zpět, neb zjevně a leckakýms lidem nesmrtedlného již Krista prodávají.

Simoniaci neb Šimonovi dědicové zvláště slovú ti, kteříž za moc duchovní neb za dar Ducha svatého peněz neb daróv jiných neb služby nezřiezené podávají, někdy zjevně a někdy tajemně a někdy přivolíce, že by rádi dali, by mohli obdržeti. Jako otec jich Šimon čarodějník, jenž jest byl křtěn a přidržel se svatého Filipa, podal jest peněz apoštolóm, aby jemu dali moc. O němž takto píše sv. Lukáš: „Když jest viděl Šimon, že skrze kladení rúk apoštolských dáván byl Duch svatý, podal jim peněz řka: „Dajte i mně tu moc, ať komu kolivěk vložím ruku, přijme Ducha svatého.“ Aj, teď máš Šimona, od něhož slove latíně simoniacizojazyčný text, zvláště svatokupecství a simoniaci svatokupci. A již všickni, kteříž kolik dary boží kupují neb prodávají na penězích neb na jiných dařích neb sú pomocníci k tomu kupčení vědomě, ti všickni slovú simoniaci a česky svatokupci. Protož die mistr hlubokých smysluov: „Ač Simoniaci, to věz Šimáčkové, zvláště slovú, kteří jako Šimon čarodějník neprodajný dar penězi najíti chtie. A kteříž za službu svatú peníze berú od Gezi, Gezité slovú. Avšak